Pokud položíte tuto otázku komukoli, pravděpodobně 90 % odpovědí bude znít ano. Jaká je ale realita? Na to se dá odpovědět velmi složitě, ale pokud to vezmeme podle počtu účastníků v penzijních fondech, tak pravidelně na důchod spoří zhruba každý druhý obyvatel České republiky. Co já ze své praxe vidím jako největší problém v oblasti toho, kdo si spoří na důchod, tak je ten, že mladí lidé do 30 let tuto oblast velmi podceňují, až ignorují.
Belgický příběh
Já s tímto problémem, jak naučit mladé lidi pravidelně spořit na důchod, „bojuji“ už velmi dlouho. Někdy před deseti lety jsem byl na stáži u svých tehdejších kolegů v KBC bank v Belgii. Jedno z témat, které jsme také diskutovali, bylo právě spoření na důchod. Když jsem se ptal, jaké prodejní metody moji kolegové volí, nechápali můj dotaz. Oni přeci ten produkt neprodávají. Tak jsme chvíli diskutovali nad slovem prodávání až jsme se pochopili. Kolegové byli překvapeni, že my spoření na důchod v Čechách musíme prodávat. V Belgii „to neprodávají“, tam si každý člověk automaticky po naplnění podmínek (myslím, že v té době to tehdy bylo v Belgii dovršení 18. roku věku) přijde pro tento produkt automaticky, protože se prostě nediskutuje na téma, jestli ano či ne. Prostě je to normální.
A možná toto je důvod, proč my Češi tiše (někdy netiše) závidíme bohatství západoevropských důchodců. Ono totiž není dané jen tím, že mají garantovanou penzi ze státních systémů obvyklých v anglosaském světě, ale především tím, že mají naspořené úspory. Pokud si řeknete, že to není pravda, tak zapátrejte, jak jsou státní systémy štědré a možná dojdete k překvapivým zjištěním, že z pohledu procentuálního „mediánu důchodu vůči mediánu mzdy“ si Česko nevede tak zle a je například vyšší než v právě zmiňované Belgii (tabulku mediánů v EU najdete na konci článku – Příloha č. 1).
Český příběh
Co mě tedy vyprovokovalo pustit se do tohoto článku?
V neděli 7.4.2019 byli hosté v pořadu Otázky Václava Moravce ministryně práce a sociálních věcí paní Jana Maláčová a bývalý guvernér ČNB a europoslanec pan Luděk Niedermayer. Vedli diskusi především na téma udržitelnosti našich sociálních systémů, a to především důchodového průběžného systému. Jak se opět ukázalo, tak politici nejsou ochotni tento systém nějak výrazně modernizovat a vzhledem k očekávanému demografickému vývoji je vlastně neudržitelný. Pan Niedermyer vyjadřoval obavy z demografického vývoje společnosti a nabádal k zásadním reformám, paní Maláčová obhajovala stávající průběžný systém a jeho životaschopnost a udržitelnost. Tak už tyto diskuse probíhají.
Udržitelnost stávajícího průběžného systému
Průběžný systém je založen na metodě, že na vstupu je dostatek zdrojů, které do systému vstupují a na výstupu je právě takový počet spotřebitelů, kteří ze systému profitují. Jinými slovy stávající produktivní lidé financují důchody stávajícím důchodcům. A očekávají, že až oni budou důchodci, tak ten samý benefit dostanou od v té době produktivní generace. Je toto očekávání reálné? Já asi nyní použiju silný výraz, a nikoho se nechci dotknout, ale toto očekávání je opravdu naivní. Studoval jsem několik demografických studií o vývoji společnosti, a bohužel všechny jsou vlastně stejné. Prodlužuje se věk, to je skvělá zpráva a zároveň klesá porodnost, a to je velmi zlá zpráva pro ten průběžný systém. Prostě ubývají zdroje na vstupu. Provozovatel, tedy stát, průběžného systému na tento vývoj může reagovat pouze dvěma způsoby: 1. Do systému od produktivní generace vybírat více; 2. Na výstupu ztěžovat podmínky, aby se vyplácelo méně (nejtypičtější cesta je zvedání věkové hranice pro odchod do důchodu). Kde jsou hranice těchto způsobů, aby se ještě udržel sociální smír? Na to neumím odpovědět.
Demografický vývoj
Jak jsem se zmínil, studoval jsem několik demografických studií. Do tohoto článku si dovolím citovat ze studie „Perspektivy populačního vývoje České republiky na období 2003 – 2065“ autorů Borise Buriana a Tomáše Kučery. Tuto studii, byť je starší, jsem vybral pro to, abych poukázal na to, jak se změní základní parametry průběžného systému pro generaci dnešních dvacátníků. A zprávy nejsou dobré viz. tabulka:
| Legenda | 20-65 | 65 a více | Poměr pracující/důchodce |
| 2002 | 6 530 259 | 1 417 962 | 4,6 |
| 2020 | 6 145 092 | 2 191 042 | 2,8 |
| 2065 | 4 926 633 | 2 964 347 | 1,7 |
Z tabulky je jasně patrné, že zatímco na začátku milénia bylo na potřeby jednoho důchodce v průběžném systému téměř 5 lidí v produktivním věku, v roce 2065 to nebudou ani dva lidé v produktivním věku. Tento vývoj bohužel odpovídá realitě a podle mého názoru je právě pro to průběžný důchodový systém neudržitelný.
Pár slov na závěr
Z dnešního pohledu generace narozené po roce 1990 se jeví j rok 2065 tak vzdálený, že není potřeba na něj myslet. Já tomu rozumím, ale před tímto přístupem varuji. Produktivní věk uteče velmi rychle a život si i tyto generace budou chtít stále užívat. Vím, o čem píši. Rozumím tomu, že budoucí život ovlivní spoustu neznámých, které dnes ještě neumíme ani pojmenovat. Změny kolem nás dnes běží tak rychle, že je nestačíme vnímat, natož ovlivňovat. Právě proto já osobně doporučuji věci, které máme možnost ovlivnit, tak se jich chopit a realizovat je. A odpovědnost vůči svému životu ve stáří máme každý ve svých rukách a můžeme ji ovlivňovat každý den už od mladého věku. Z hlediska finančního zabezpečení svého stáří spoléhat se na průběžný důchodový systém je dle mého názoru hazard.
Autor: Martin Novák
Příloha č. 1
Náhradový poměr u penzí v zemích EU (v %)
| Země | Náhradový poměr | Země | Náhradový poměr |
| Lucembursko | 80 | Nizozemí | 52 |
| Francie | 69 | Česko | 51 |
| Itálie | 66 | Velká Británie | 50 |
| Španělsko | 66 | Belgie | 47 |
| Rumunsko | 64 | Německo | 46 |
| Rakousko | 62 | Litva | 46 |
| Polsko | 62 | Slovinsko | 46 |
| Slovensko | 62 | Dánsko | 45 |
| Řecko | 61 | Estonsko | 43 |
| Portugalsko | 61 | Kypr | 43 |
| Švédsko | 58 | Lotyšsko | 42 |
| Malta | 54 | Bulharsko | 41 |
| Island | 53 | Chorvatsko | 40 |
| Finsko | 52 | Irsko | 38 |
Pramen: Destatis (Das Statistische Bundesamt) – Statistisches Jahrbuch 2017,Kapitel Internationales